Kréta

Úterý 12.9.2023 Odlet

Máme mít sraz v 16:30 na terminálu 2 proti restauraci U Václava, klasika. Po příchodu na autobusovou zastávku, obtíženi zavazadly, se manžlka chytá za hlavu: prý nepřipravila svačinu, neuklidila doma máslo do lednice a zbylý chleba do mrazáku. Seznam závad vypadá vážněji, máslo se rozteče a zápachem možná zamoří kvartýr. Žena se tedy tryskem vrací domů, aby chyby napravila. Chce potom chytit další autobus na letiště. Času dost, na sraz přijde jen o trochu později. Beru si obě tašky a jedu napřed.

Na letišti se setkáváme se zástupcem cestovky, který nám rozdává materiály. Fasuji i něco pro krétského průvodce a pro jednu dvojici, která poletí přes Vídeň. Z Prahy nás letí jen 6 a ostatní mají jen kabinová zavazadla. Od jedné ze spolucestujících dostávám malý nožík, abych ho převezl v odbaveném zavazadle. Čekám na Aničku a ostatní se jdou odbavit. Anička za chvíli přichází, tak můžeme vyrazit za ostatními. Po odbavení procházíme bezpečnostní kontrolou, kde se ukazuje, že JÁ mám v ledvince zapomenutý nůž na houby. Ale nechali mi ho, prý má krátké ostří. Nemám ho prý v letadle vůbec vyndavat. Asi to byla dost benevolentní reakce bezpečáka. Na jednu stranu jsem rád, jen bych rád věděl, kolik zavíráků má kdo na palubě v kapse !
 

Při čekání na odlet, konzumujeme svačinu, kupujeme si v automatu vodu. Ani to není bez problémů, letiště ve snaze vydělat provozuje triky v podobě 83 či kolika korun za DVĚ lahve vody ... co s tou druhou jiného, než ji vylejt, že no ! Nakonec přece jen nalézáme v automatu flašku za 26 Kč, což je přijatelné. Jinak by byla k dispozici jen voda z umyvadla na hajzlu. Letíme airbusem A320-300, odlet měl být v 18:35, ale máme obligátní, asi 15 minutové zpoždění. Dostáváme dokonce i drobné občerstvení (na nízkonákladovkách po Evropě se s něčím takovým dnes už skoro nepočítá). Přistáváme asi ve 22 hodin v Athénách místního času (+1 hodina). Odlet dalším spojem do Heráklionu je ve 23:25. Startujeme opět s lehkým zpožděním Airbusem A321-200 a zase dostáváme lehké občerstvení (teda jednu sušenku a lahvičku vody, aby si někdo nemyslel, že jsme byli vykrmováni). Přelet trvá jen asi 50 minut. Přistáváme po půlnoci.

Středa 13.9.2023 Planina Lasithi a jeskyně Dikti

Čtvrtek 14.9.2023 Héraklion

Pátek 15.9.2023 Výlet z Mataly - Festos, Agia Triada, Vóri, červená pláž

Hned po snídaniv půl deváté, jedeme na výlet. První zastávka jsou vykopávky paláce Festos, poněkud mladší stavbě než byl včerejší Knóssos. I tak Festos patří k největším mínojským palácům na Krétě.

Po prohlídce areálu jedeme k nedalekým vykopávkám mínojské vily Agia Triada, odkud pokračujeme do vesničky Vóri, kde navštívíme místní narodopisné muzeum a kostel. Poté následuje ledová káva ve zdejší kavárně.
Po návratu do Mataly nás Ondra krátce provede matalskými pomalovanými uličkami ke kostelíku. Pak se rozdělíme. Já jdu s většinou kolegů na červenou pláž. Anička zůstává v Matale a prochází se ještě zdejšími uličkami i kolem pláže. Nakupuje zásoby v supermarketu a vrací se do hotelu, kde zaparkuje u bazénku. Já se vracím asi kolem sedmé, ostatní později, protože se stavili v restauraci.

Sobota 16.9.2023 Přejezd do Chánie přes Spíli a Préveli

Balíme a po snídani asi v 10:15 odjíždíme do Chánie. Cestou zastavujeme v městečku Spíli, Je zde k vidění benátská fontána s 25 lvími hlavami (další 2 hlavy jsou ještě na protější straně silničky). Voda je dobrá a dokonce i pitná. Trochu se projdeme městečkem a jedeme dál do Préveli. Na chvíli zastavujeme u byzantského mostu (stáří skoro 2000 let a pro pěší je stále přístupný), pak pokračujeme ke stejnojmennému klášteru, tedy Préveli. Přístupné je tu muzeum, kostel a venkovní prostory bez omezení, klášter (podle Ondry).požaduje od chlapů dlouhé kalhoty a od žen sukni, ale nakonec to nebylo tak přísné.

Po prohlídce kláštera zastavujeme u sousoší na památku odboje za 2. světové války. Mnich s puškou v ruce je poměrně atypický, leč  nikoli nepravdivý artefakt: v boji proti nacistům se mniši skutečně angažovali společně s Brity. Fotit zepředu proti slunci to v podstatě nejde, z boku to zase vypadá blbě.

Dalším cílem je známá palmová pláž. Zastavujeme na parkovišti nad pláží. Teď je potřeba sestoupit asi 100 výškových metrů k moři. Copak dolů, ale pak nahoru to bude nářez ! Na posilněnou si dáváme v plážovém baru pivo, někdo se i koupe. Já se jdu podívat podél  řeky dál proti proudu. Řeka teče palmovým hájem a rozhodně podél ní nejdu sám. Pokud tady milenci hledali soukromí, tady se ho nedočkali, na stezce mezi stromy je dost čilý provoz. Pak následuje výstup zpět k parkovišti. Anička jde preventivně první, ale stejně podle svého pesimistického očekávání dorazí poslední. Nakonec už jedeme jen do Chánie. K hotelu Lucia se nedá dojet, tak musíme se tahat se zavazadly pěšky. Z parkoviště je to asi 800 metrů. Po ubytování nás Ondra bere na krátkou procházky městem. Na večeři skončíme v jeho oblíbené restauraci Moytoypaki.

Neděle 17.9.2023 Výlet ke klášterům a do vesnice Stavros

Po snídani vyrážíme na parkoviště k autu, kterým jedeme ke klášteru Agia Triada (Svatá Trojice). Projdeme dostupné prostory a popojedeme o kousek dál k dalšímu klášteru Gouverneto. V areálu kláštera po nás kupodivu nikdo nechce vstupné. Dohadujeme se, že na fortnýře je moc brzo, protože ještě není 10. Zadní branou areálu sestupujeme k ruinám kláštera Katholiko. Anička jde s námi jen kousek, vrací se pak přes klášter Gouverneto k autu. My ostatní se u ruin loučíme s Ondrou, který se vrací zpět k autu. Nás ostatní čeká asi 6 km chůze terénem k moři do vesnice Stavros, kde se nachází známá pláž Řeka Zorby. Ondra s Aničkou tam dojedou autem a čekají na nás v taverně Mamas. Tam se dostáváme před půl druhou. Je čas na oběd.

Po obědě nás s Aničkou Ondra veze do Chánie. Ostatní se chtějí koupat a tak se pro ně Ondra o něco později vrátí. V Chánii zastavíme na jiném parkovišti (podle našeho průvodce je to tu s parkováním čím dál horší, za chvíli nebude kde vůz odstavit) a Ondra nás po městě trochu provede, načež se vrací pro ostatní. My se ještě procházíme a hledáme vhodnou restauraci. Nakonec ale stejně skončíme ve stejné, ve které jsme byli včera.

Pondělí 18.9.2023 Přejezd na planinu Omalos

V půl deváté opouštíme hotel a jdeme k autu. Ondra nám přijede trochu naproti. Jedeme napřed do Falassarny k ruinám. Vstup je ale zavřený. Možná proto, že je pondělí ?. Stahujeme se tedy na pláž. Parkujeme na u Falassarna Orange Blue baru. Tam si každý vybere podle momentální chuti něco k pití, než sejdeme kousek na pláž. Je dost větrno. Po koupačce doplňujeme v nedalekém supermarketu zásoby. Zítra nás čeká sestup soutěskou Samaria, potraviny se tam budou hodit.Cestou na planinu Omalos  zastavujeme na několika vyhlídkách. Bydlíme v hotelu Elliniko ve výšce nějakých 1050 m. V 19 hodin večer se scházíme na jídlo v hotelové restauraci.

Úterý 19.9.2023 Soutěska Samaria

Snídně se podává v 7 hodin, v půl osmé už odjíždíme plně naloženi k hornímu vstupu do soutěsky Samaria. Ondra nám kupuje vstupenky do soutěsky, fotíme se před startem. Ondra s námi nepůjde, někdo totiž musí auto velkými oklikami dopravit tam, kam skoro celodenním pochodem dojdeme a následně dojedeme lodí. Konečně dobrodružství ! Stanley s námi nejde, obává se o svá kolena, proto nasedá k Ondrovi. Jedou spolu do Sougie, kam máme posléze dorazit i my, pokud zvládneme víc než kilometrový sešup a samostatný nákup lístků na SPRÁVNOU loď: plavidel odtud vyjíždí víc a některé i do jiného přístavu, než kam se potřebujeme dostat my.

Bývaly asi doby, kdy soutěskou Samaria chodilo JENOM hodně lidí, je to veleznámé místo. Dnes sem běžně dorazí desítky autobusů a vychrlí dohromady určitě přes 2000 lidí. Ti všichni se vrhnou k moři o kilometr níž. Nedá se nic jiného dělat, i my proto vyrážíme na sestup cca 1200 metrů k pobřeží. Vzdálenost je podle webu mapy.cz nějakých 14,5 km, ale podle jiných informací z internetu je těch kilometrů 16 nebo taky 18 ! Mapy.cz zobrazují profil cesty, podle něhož snad budeme muset chvílemi i stoupat ! To moji ženu mírně vyděsí. Cestou se ale ukáže, že to byla dezinformace. Pokud se stoupá, tak naprosto neznatelně. Brzy zůstáváme sami, ostatní členové naší skupiny brzy mizí vpředu. Teda .... sami ve smyslu, že při každém ohlédnutí vidíme 20 dalších lidí za námi pokud se z opatrnosti nekoukáme stále pod nohy, tak bude i 30 lidí vepředu !

Sestup je zpočátku dost prudký, jen občas se mírní. Cestou narážíme na zraněného turistu. Ten už leží zabalený v termofolii a někdo mu ošetřuje zranění nohy (podle toho, co jsme slyšeli při průchodu kolem nehody prý hodně zle vyvrknutý či snad přímo zlomený kotník). Nedaleko už čeká osedlaný osel, na kterém nešťastníka povezou nahoru. Bodejť by se s ním do takového krpálu vláčeli na nosítkách ! Jen nás zajímá, jak ho -zabaleného v alobalu jako potravinu  do trouby- budou sázet na toho osla !
 

Po cestě míjíme několik odpočívadel (některé s WC) a vyhlídkových míst. Všude se při cestě válejí připravené hasící minimaxy. K čemu by byly při požáru dobré  mezi vysokými stromy, nám moc nedochází. Já osobně zaznamenávám (a stěží docházím) jedno jediné WC. Zastávka zde se podobala Záhořovu utrpení (jakkoli tento pán trpěl jinak). Pro každé pohlaví se zde nachází jeden turecký hajzlík, i když ve společné frontě se pohlaví neřeší. Délka pobytu v něm sice není stanovena závaznou vyhláškou, ale je jasné, že svoji záležitost musíte vyřídit do jedné minuty. Na čtení Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války tu teda podmínky rozhodně nejsou ! Toaletní papír se -jak je zvykem v mnoha zemích převážně jižně od té naší- ukládá do koše vedle díry v zemi, aby se záchod neucpal. Na umytí rukou slouží venku voda,volně vytékající z hadice. Poslední ve frontě venku musí přešlapovat bratru 20 minut, než na něj dojde řada. Výkon tělesné funkce uvnitř úlevové komůrky každému může trvat maximálně onu minutu, zejména při pomyšlení na vzlínající adrenalin konkurentů v prodlužující se frontě přede dveřmi.

Na jednom z odpočinkových míst obědváme. Cesta vede většinou z kopce, občas mírně stoupá. Profilu z webu mapy.cz skutečný terén opravdu neodpovídá. V dolních partiích soutěsky vede cesta většinou mezi balvany korytem v tuto roční dobu skoro vyschlé řeky nebo se jednoduše přechází z jedné strany údolí na druhou po kamenech. V závěru cesty přibudou i nějaké lávky a most. U výstupní brány jsme asi ve 3:10, Čekají nás ale ještě asi 2 km většinou po silnici. Silnice má nerovný kamenitý povrch, chůze po něm není úplně přijemná. Do  přístavu Agia Roumeli by se sice také dalo odjet pendlujícím minibusem, ale chtěli jsme trasu dojít celou, bez turistického podvádění. Šel jsem napřed v obavě, že se nevejdeme na loď a koupil jsem (naštěstí) ty správné lístky na spoj do Sougie v 17:30. Anička došla jinou cestou rovnou do přístavu takže jsme se v závěru navzájem trochu hledali. V taverně Tarra, jsem si já dal pivo, Anička frapé a citronovou limonadu. Volá mi Ondra, jak jsme na tom, tak ho uklidňuji, že sedíme v taverně a lístky na loď že máme.

Naše loď se případně jmenuje Samaria. Při nástupu se marně rozhlížíme po ostatních, ale kde nikdo, tu nikdo. Je tu velká tlačenice, tak doufáme, že jsou zamotaní v davu.Nakonec se ukáže, že jeli jinou lodí. Před námi otrlý matros vyhazuje nějakou naivní dvojici, která se na loď snaží dostat s lístky z pendlujícího autobusu. Snad si ještě stihnou koupit správné lístky na loď, jinak tu přespí. Při nástupu také narážíme pána, který patrně cestou upadl, protože má zalepený nos a šrámy na nohou. Nedopadli jsme tedy nejhůř, to jest zúčastnili jsme se turistického masakru.

Na loď už se už před námi stihlo nastoupit hodně lidí, rezaté necky jsou prakticky plné. Musíme si proto sedout každý jinam. Cesta trvá asi hodinu. Při výstupu v cíli shledáme, že ostatní už na nás čekají. Jejich loď přijela o trochu dřív. Marie od Stanleyho si prý cestou nakopla palec, proto se jako jediná už povaluje v hotelu. Cestou k hotelu nám Ondra ukazuje, co kde je. Nejdůležitější je samozřejmě dobrá restaurace, pekárna a supermarket. Bydlíme v Elias Apartements. Na lehkou večeři jdeme do doporučené restaurace Lyvikon. ,

Středa 20.9.2023 Sougia a soutěska Agia Irini

Snídáme kafe a pečivo zakoupené v místní pekárně. V našem hotýlku se nevaří, tak snídani si musíme zajistit sami. Vzhledem k tomu, že v ceně zájezdu  snídaně jsou, dostali jsme od Ondry nějaké finance. Na dnešek je plánovaný sestup soutěskou Agia Irini, je to jen asi 7 km, takže podstatně kratší, než včrejší Samaria. Jdeme ale jen 3, tedy já a ještě jedna dvojice. Ostatní dnes po včerejším výkonu odpočívají. Ondra nás v 9 hodin doveze k hornímu vstupu do soutěsky a slibuje na nás počkat u východu. Na rozdíl od Samarie, tu nejsou skoro žádní turisté, potkali jsme celkem 13 lidí v obou směrech. Musím konstatovat, že se mi tato (jinak technicky stejná) cesta zamlouvala podstatně víc, než ta včerejší. Sportovnější výkon by asi byl vystoupat soutěskou nahoru, i takové lidi jsme cestou potkali. 
Anička většinou odpočívá, na chvíli se jde projít po Sougii. Ze soutěsky se vracíme kolem jedné hodiny a odpoledne rovněž odpočíváme. Protože jsme konzervativní a nikoli zapálení objevitelé, na večeři jdeme do stejné restaurace jako včera.

Čtvrtek 21.9.2023 Jezero Kournas a Rethymno

Snídani opět kupujeme v místní pekárně. V 9 opouštíme hotel, jedeme k největšímu (jedinému) sladkovodnímu jezeru na Krétě, tedy k jezeru Kournas. Cestou pochopitelně zastavujeme na fotografických vyhlídkách. Z té první jsou vidět obě moře, obklopující Krétu (tedy moře Krétské a Libyjské). Po silnici a jejím okolí se zde potloukají kozy. Taky tu dost  fouká. Dozvídáme se však, že na zdejší poměry je tu téměř bezvětrno. V okolí se logicky vyskytuje několik větrných elektráren.

Pátek 22.9.2023 Odlet

Po snídani balíme a v půl desáté a odjíždíme do Héraklionu na letiště. Tam vysazujeme Marii a Stanleyho, kteří letí do Vídně dříve než my ostatní do Prahy. Pak jedeme asi půl hodiny do městečka Malia na pláž, koupání a oběd v restauraci Potamos. K nedalekým vykopávkám nikdo nešel.

Odjíždíme asi v půl druhé, Ondra musí do 14 hodin vrátit auto. U letiště se trochu motáme, než najdeme správnou půjčovnu. Po kontrole auta nás zaměstnanec půjčovny odveze na letiště. Jdeme do fronty na palubenky a loučíme se s Ondrou. Ten ještě později odlétá do Atén, odkud povede od zítřka další zájezd. Do Prahy tentokrát cestujeme se SmartWings, Let je bez jídla, jen donesou trochu vody (jídlo se dá samozřejmě na palubě koupit, jak je teď zvykem).

V Praze přistáváme kolem půl sedmé, loučíme se s ostatními a jedeme domů.

Příloha - více fotek